Navštivte sezónně otevřenou kavárničku na zámku. Příjemné prostředí,

velká sbírka starých mlýnků na kávu, stálá expozice historických motocyklů.

 

Otevřeno od Velikonoc

18.4. od 16.00 ...

19.4. od 10.00 ...

20.4. od 10.00 ....

21.4. od 13.00... do 17.00

Duben pátky od 17.00 ..

so                od 10.00 ..

ne                od 10 do 17.00

30.4. čarodějnice   od 16.00 ..

Květen taktéž + 1. a 8. od 10.00 - 20.00

Červen kromě pondělků denně od 14.00 do 20.00 so.ne. od 10.00

Červenec, srpen denně kromě pondělků od 10.00 do ..  21.00 

Možnost otevření na objednávku na č. telefonu 603 100089

Další upřesníme podle potřeby.

Kniha autora z Kácova určená čtenářům od osmi let.

Chcete  vědět jak hospodaří Kácov? Chcete si porovnat rozpočet
s ostatními obcemi?

Zajímá Vás kolik se vynakládá na školu, bezpečnost, bydlení?

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (396 | 44%)

HISTORIE A OSOBNOSTI KÁCOVA

Jan Valerián Jirsík

 

Jan Valerián Jirsík     Dne 23. února ztratila diecése budějovická svého vrchního duchovního správce, stařičkého biskupa Jana Valeriána Jirsíka, jenž dobře pochopil apoštolský svůj úřad, lidu sobě svěřenému byl vždy otcem laskavým a obětavým. Ale nejen český jih truchlí nad jeho rakví, nýbrž celý národ českoslovanský upřímně želí jeho ztráty, neboť Jirsík nebyl jen vzorným knězem a člověkem-lidumilem, nýbrž i velkým vlastencem, jenž vždy věrně a nadšeně konal povinnosti k milovanému svému národu. Nehledíce ani k jeho záslužné činnosti literární a politické, poukážeme jen k největšímu jeho vlasteneckému činu, k zřízení a vydržování českého gymnazia budějovického, jejž tím více slušno oceniti, povážíme-li dobu, kdy biskup Jirsík velké toto dílo podnikl, povážíme-li dále povzbuzující příklad ctnosti vlastenecké, jejž vysoký církevní hodnostář dal svému národu, a konečně sám i duševní prospěch, jenž z ústavu toho vzešel českému jihu a všemu národu. Tím vskutku ctihodný stařec sobě postavil monumentum aere perennius!

     Jan Valerián Jirsík (vlastně J i ř í k) narodil se 19. června 1798 v Kácově v domečku č. 35, na jehož místě nyní stojí městská radnice, od r. 1875 opatřená pamětní deskou. Jsa ještě malým chlapcem jevil neobyčejné schopnosti, gymnazijní i filosofická studia konal v Hradci Králové, Praze a Litomyšli, bohoslovná v Praze, kde také r. 1820 vysvěcen na kněžství.

     Kaplanoval nejprve v Citově u Mělníka, pak v Roudnici, r. 1828 povolán za kaplana zámeckého do Železné Hory, po čtyřech letech stal se farářem v Minicích u Velvar, kde zůstal do r. 1846, načež stal se kanovníkem na Hradčanech a kazatelem v chrámě sv. Víta. Po těchto šestadvacet let, byl všude milován a vážen pro svoji vlídnost k lidu a pro svědomité působení ve prospěch duševního i tělesného blaha svěřenců svých. Tehdá takéž záhy se proslavil ve svém úřadě kazatelském; neméně i v literárním světě českém zjednal si brzy čestné jméno svými důkladnými, jasně a čistě psanými spisy, většinou teologickými, jež zde uvádíme jménem: Škola nedělní, spis pro mládež (1826); Říp a jeho chrám (1826); Bohumil (1835, 1843, 1850); Proč jsem katolíkem? (1836 dvakrát, 1840, 1850); Zdravé, pravé a čisté učení Lutherovo, Kalvínovo a j. (1836); Kázání na slavnost korunování císaře Ferdinanda I. za krále českého (1836); O postu (1839); Populární dogmatika (čtvero vydání: 1840, 1856, 1852 a 1866); Devatero přátelských listů k Evangelíkům v Čechách bytujícím (1842) ; Smíšená manželství; Kázání na všecky neděle a svátky roku. Z těchto spisů ovšem největší cenu mají Bohumil, Dogmatika a Kázání. Prvější dva byly také do němčiny dvakráte přeloženy a několikráte vydány; rovněž na německý jazyk převeden spis "Proč jsem katolíkem? ", výborná Dogmatika pak přeložena jest i do jazyka chorvatského od Vil. Švelce.

     I když se stal kanovníkem, Jirsík pokračoval v literární své činnosti, zejména pak přijal po Václ. Pešinovi redakci Časopisu pro katolické duchovenstvo a neustal v ní až když povolán byl na stolec biskupský. V Praze také horlivě se účastnil zřizování katolické jednoty, jakož i příprav k stavbě chrámu karlínského.

     Biskupský úřad v Budějovicích nastoupil dne 1.list. 1851 a brzy po vší české domovině proslul svým vlasteneckým, lidumilným a náboženským působením. "Bůh, církev a vlast - heslo moje" - tím řídil se po celý svůj život. Zasedal též na českém sněmě maje hlas virilní a r. 1861 zvolen též do říšské rady, kde arci věrně stál na straně našich politických bojovníků.

     Když r. 1868 na gymnasii budějovickém zrušeny jsou české parallelky, osvědčil Jirsík ráznost a obětavost, nad níž celý národ zajásal: v několika měsících zřídil v Budějovicích samostatné gymnasium české a vydržoval je na svůj groš až do r. 1871, kdy ústav, jenž patří k nejlepším a nejhojněji navštěvovaným středním školám rakouským, převzat jest ve správu státní. Vedle něho založil v Budějovicích též krásný kostel sv. Václava a seminář pro studenty, v němž jinoši se vychovávají v duchu vlasteneckém.

     Mnoho českých měst a obcí zvolilo šlechetného biskupa českobudějovického za čestného občana, a hned po smrti jeho sestavil se v Budějovicích komitét k tomu účelu, aby Jirsíkovi postaven byl v bývalém jeho biskupském sídle důstojný pomník. A věru není mnoho mužů, kteří by ho více zasluhovali, nežli vznešený kněz, jenž jsa dítětem lidu a země české zůstal jím až do posledního svého dechu. Kéž se osiřelé diecési budějovické dostane nástupce Jirsíka důstojného!

     Zdroj: Světozor, Obrázkový týdeník, ročník XVII, 1883, č.12, s. 138.

Anna Marie Františka Toskánská
(1672 - 1741)


Vstupní životopisné údaje

          Anna Marie Františka Toskánská (dále jen AMFT) se narodila 13. 6. 1627 v Ostrově nad Ohří jako dcera Julia Františka vévody Sasko-Lauenburského. Její děd Jindřich Julius přišel do Čech v r. 1617. Sloužil též ve Valdštejnově vojsku.

          V Ostrově nad Ohří postavil impozantní šlechtické sídlo. Prvky z tohoto zámku se objevují i na ostatních zámcích AMFT a zvláště se všude objevuje rodový znak. Otec AMFT dal v roce 1683 postavit zámek v Zákupech. Měl dvě dcery AMFT a Františku Sybilu Augustu. Františka Sybila dostala Ostrov na Ohří a statky v loketském kraji.

          AMFT pak Zákupy, Ploskovice, Buštěhrad (Lidice), Zvoliněves a dva díly domu na Hradčanech. AMFT se v roce 1690 provdala za Filipa Viléma falckraběte rýnského na Neuburku. 1. října 1690 byla podepsána svatební smlouva. Sňatek se konal 15. 10. 1690 o 7. hod. večerní v lobkovickém zámku v Roudnici. Oddávajícím byl probošt Hroneck.

          V Zákupech prožila toto své prvé manželství. Filip Vilém byl příbuzný císařovny Eleonory. Tak se dostala AMFT do nejvyšších společenských kruhů císařství. Toto manželství bylo šťastné a mělo i normální lidský cit. Z něho vzešla dcera Marie Anna Karolina nar. r. 1693 a dcera Leopoldina Eleonora, která zemřela 8 týdnů po narození. Tři roky po svatbě Filip Vilém umírá. Anně bylo tehdy 21 let. Byla rozhodnuta zůstat vdovou, ale po 4 letech byla donucena se provdat za Jana Gastona. Byl to poslední potomek známého florentského rodu medicejských. Politické manželství sjednané na dálku se ukázalo jako katastrofálně nevydařené. Mělo jeden účel, a to přivést na svět mužského potomka rodu medicejských. To se nesplnilo.

          Gaston byl výlupek všech nectností. Alkoholik, karbaník, flamendr, lákaly ho bitky, pochybná dobrodružství s ženami pochybné pověsti. Často dojížděl ze Zákup do Prahy a cestoval po Evropě (Drážďany, Paříž, Lipsko, Hamburk, Benátky).

          AMFT nebyla příliš hezká, ani ošklivá. Způsoby a zájmy měla spíše mužské. Výtečně jezdila na koni, střílela a lovila. Byla náladová. Nesnesla odporu, ale zároveň se vyznačovala dobrosrdečností, soucitem a hlubokou zbožností.

          Velkovévodkyně byla známa svou obecnou spravedlností, péčí o chudé a nemocné. Nebyla lakomá, ale z rodových důvodů lpěla na udržení majetku. Zároveň však byla přísnou vrchností. Nejlépe se cítila mezi sedláky na svých panstvích a těch bylo požehnaně. Všechny osobně spravovala a řídila a často je všechny navštěvovala. Od Gastona se odloučila od lože i od stolu a do Florencie již nikdy neodešla.

          Když Gaston v r. 1737 zemřel, zákupská paní od něho nezdědila nic. I když se i nadále psala velkovévodkyně toskánská. Druhou ženou s tímto titulem byla ještě Marie Terezie.

Panství, která Anna Marie Františka Toskánská vlastnila

          AMFT měla jako domovský zámek Zákupy, kde vládl velký přepych. Byl to vlastně knížecí dvůr. U dvora měla 4 dvorní dámy, kavalíra, sekretáře, štolbu, advokáta, lékaře, kaplana, 7 komorných, hausmistrovou, knihvedoucího, písaře, 2 kameníky, kancelistu, 2 zlatníky, tlumočníka, garderobiéra, stříbrníka, kurýra, stavitele, sklepníka, kuchaře, sochaře, myslivce, číšníka, 2 kuchařské pomocníky, kuchyňského písaře, 2 špalírníky, cukráře, 4 lokaje, 2 hajduky, pekaře, sedláře, řezníka, truhláře, malíře, kováře, pacholka k sedlání, postilióna, 4 švadleny, 2 ženy k mytí stříbrného a cínového nádobí, 2 kuchyňské, krejčího, přikládače v kuchyni, ženu na sbírání koření, topiče, 3 pážata, pacholka sklepníka, písaře, 2 psáře, 2 pacholky v konicích, starého vojáka, zahradníka, sladovníka, bažantníka, 2 pomocníky a 2 učně zahradníka, 3 pomocné sluhy v písárně, 2 rybáře, vrátného, trubače, vinařského, obročního písaře.

Mimo Zákupy vlastnila

panství buštěhradské s výměrou

2 668 HA

panství tachlovické s výměrou

4 575 HA

panství Zvoliněves s výměrou

2 089 HA

panství Ploskovice s výměrou

1 763 HA

panství Červené Poříčí s výměrou

3 048 HA


dále Polici u Č. Lípy
Kácov s celým okolím 20 vesnic kupuje v roce 1726 = 3 853 HA
Celkem tedy 18 016 HA.

Kácov a Anna Marie Františka Toskánská

         A nyní se odstáváme k samotnému Kácovu. AMFT kupuje Kácov v roce 1726 od Karla Richarda Schmidlina ze Schmidlinu (v letech 1711-1725 vlastnil Kácov Karel Jáchym Breda.) za 23 324 zlatých. Ačkoli bydlela v Zákupech, věnuje veškerou pozornost Kácovu. V roce 1727 - 1733 dochází k přestavbě zpustošeného zámku.

         Poslyšte uměleckohistorické zhodnocení zámku jak jej vypracovalo SÚRPMO (Státní úřad pro rekonstrukci památkových objektů.)

         I když zámek vznikl na základě staršího objektu, byl koncipován tak, aby ovládl okolí. Brod pod zámkem zásadně ovlivnil vznik osady a následně i tvrze. Uvedená fakta tedy dokládají logické propojení jednotlivých prvků vrcholně barokní kompozice, která dodnes určuje jedinečný charakter městečka. Zámek je středem a jeho úloha v obrazu nezástupná.

Hodnocení samotného objektu zámku

         Středověká období jsou nejasná. Významnější je etapa 1. pol. 16 stol., tj. starší obvodové zdi. V literatuře je zdůrazňována podobnost s Ratibořicemi - Hostivicemi a Policí u České Lípy. Zde je inspirace již dříve uváděná, tj. podobnost s Ostrovem n. Ohří. V Kácově se musela přestavba prostorově přizpůsobit původnímu zámku.

         Autorem zámku v Kácově je pravděpodobně stavitel Václav Špaček (od r. 1718 ve službách AMFT). Jeho lze považovat za žáka významného, ale dnes opomíjeného architekta Fr. Maximiliána Kaňky (1674 - 1766).

         Lze předpokládat, že V. Špaček vypracoval plány. Dohled však měl nepříliš kvalitní polír J. Bláha. Zámek je nejbohatěji řešeným zámkem AMFT. Nedílnou součástí stavby je bohatá štuková výzdoba. Barbarsky poničené části kaple na přelomu 50 - 60 let jsou dílem P. Lojdy.

Další aktivity AMFT v Kácově

Další aktivity AMFT v Kácově lze uvést jen heslovitě.

Vykoupila dům vedle zámku, kde se nacházel šenk, radnice a škola.
Vykoupila starou faru a zřídila radnici a šenk.
Vykoupila barák na starou školu.
Zavedla v Kácově vodovod (vedl do kašny na náměstí).
Nechala postavit mariánské sousoší 14ti pomocníků (polír Bláha, kameník Baumgaertner - sochaři O. Dubke a J. Hofer. Jména jednotlivých soch: sv. Barbora, sv.Kateřina, sv. Vít, sv. Markéta, sv. Krištof, sv. Pantaleon, sv. Dionýsus, sv. Jiljí, sv. Erasmus, sv. Blažej, sv. Eustach, sv. Jiří, sv. Cyrika, sv. Achatius, dále sochy P. Marie, sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého).
Zrekonstruovala kostel a spojila oratoř se zámkem.
Na kostelní věž věnovala hodiny.
Nechala postavit most přes řeku (zničen 1735 a 1762).
V r. 1737 zřídila v Kácově papírnu.

         Do svých panství nechala přivést z Říma ostatky svatých. Do Kácova to byl svatý Liberát, do Lidic sv. Prim, pro Chotěšov sv. Justin, Klatovy dostaly sv. Ornestina, Doksy sv. Jucunova, v Kunraticích je pak sv. Jan Římský. Pro Zákupy to byl sv. Felix a pro řád kapucínů sv. Antonín. Ve Cvikově Sv. Julius, v Mařenicích sv. Fortunata. V Hostivici sv. Simplicie a Tachlovicích sv. Konstancie.

         Kácovu byla tato žena velmi nakloněna. Po stránce náboženské měla v Kácově velkou podporu ve faráři Kratochvílovi (Mikuláš František Kratochvíle byl farářem v Kácově v letech 1709 - 1749), který je pohřben před sakristií kostela.

Závěrečné životopisné údaje

         AMFT zemřela 15. října 1741 ve stáří 69 let. Byla pochována vedle svého prvního manžela Filipa v kryptě zákupského kostela sv.Fabiána a Šebestiána. Pohřbíval ji děkan hrabě Lažanský a byla pohřbena v rouše celestiánky.

         Podle závěti z r. 1871, která byla sepsána v Kácově, stala se dědičkou tohoto ohromného panství její dcera Marie Anna Karolína, manželka Ferdinanda Maria - vévody bavorského z rodu Wittelsbachů (nar. 5. 8. 1609 a zemřelého 9.12 1738). Za něho se provdala 5.2. 1719. Byl to císařský generál a polní maršál. Byl druhým synem Maxmiliána Emanuela - vévody bavorského. Jeho starší bratr Karel Albrecht se dal při okupaci Prahy korunovat na českého krále a od r. 1642 byl jako Karel VII. římským císařem.

         Na toto příbuzenstvo doplatila Marie Anna Karolína tím, že musela 27.1. 1743 na rozkaz královny Marie Terezie opustit Čechy pro podezření, že je v tajném spojení s švagrem Karlem Albertem. Odešla do Žitavy a vrátila se v říjnu 1747. Zemřela asi r. 1753. Dědicem se stal její syn Klement František de Paula - vévoda bavorský a vnuk AMFT. Málo se staral o své velkostatky v Čechách. Byl státník a voják. Zemřel r. 1770. Později statky přešly do majetku rakouských císařů.

Antonín Norbert Vlasák (1812 - 1901)
kněz a historik, který zmapoval kácovsko a široké okolí

 

vlasak.jpg - 15kb
     P. Antonín Norbert Vlasák narodil se ve Vlašimi dne 10. ledna 1812 a nabyv prvotního vzdělání školního v Prčici, kam se rodiče jeho r. 1815 přestěhovali, pak ve farní škole Strahovské, kdež byl fundačním vokalistou, studoval v Praze gymnasium na Malé Straně od r. 1824 počínaje, filosofii od r. 1830 a theologii od r. 1832, stal se kaplanem ve svém rodišti r. 1836, a tu začal první svá studia místopisná.

     Nejprve skládal pamětní knihu děkanství Vlašimského, jakou dle nařízení tehdejšího nejvyššího purkrabí Karla hraběte Chotka, daného 31. srpna 1836, každá obec a každá fara založiti si měla. P. Vlasák, maje při tom dovoleno prohlédnouti knížecí archiv, shledal tu a z rozličných jiných pramenů dosti zpráv i sepsal onu pamětní knihu děkanskou, potom i pamětní knihu Vlašimi a roku 1864 také Domašína. Maje zalíbení v bádání místopisném, sbíral pak látku k historicko-archeologickému popsání jiných míst v okolí Vlašimském, později také k popisu arcibuskupství Pražského, i celých Čech, zvláště když se stal farářem na Hrádku, poutnickém to místě u Vlašimi, v lednu 1844

     Navštěvoval jednotlivá města, vesnice a hrady, zvláště pak v jižní části kraje Čáslavského a v kraji Táborském od Sázavy až za město Tábor, popisoval zachované v nich památky, prozkoumal a vyčerpal k řečenému účelu veškerou literaturu topografickou od nejstarších až do nejnovější doby

     Veřejně vystoupil s pracemi nejprve r. 1852 v časopise "Lumíru" za redakce Ferd. Mikovce, začínaje tu vydávati historicko-archeologické popisy některých míst okresu Vlašimského, jako: Vlašimi, Louňovic, Radošovic, Českého Štemberka, r. 1853 Soutic a Benešova, kteréž články nově zpracované a doplněné podány jsou v "Památkách archeologických a místopisných" za redakce prof. K. V. Zapa roku 1855 a následujících let. P. A. N. Vlasák sepsal a v "Památkách" roku 1855 - 1874 vydal 22 větších pojednání.

     Současně dále podával historicko-topografické práce své do "Lumíra", do "Časopisu katolického duchovenstva" a do "Slovníku naučného", který sám počítá P. Vlasáka k nejhorlivějším svým přispěvovatelům.

     Z podotknutých prací vydal o sobě: Benešov. Dějepisný nástin. - Bývalé panství Vlašimské. - Kostelec nad černými lesy.

     Zdroj: SVĚTOZOR, obrázkový týdeník, 1884, číslo 39, s. 470 - 471.

Napoleon František Karel Josef, Napoleon II,
zvaný Orlík,
vévoda zákupský na Kácově (1811 - 1832)

 

napoleon.gif
     Syn Napoleona I (Bonaparte) a velkovévodkyně Marie Luisy, dcery habsburského císaře Františka I. se narodil v Paříži. Po abdikaci svého otce byl vychováván ve Vídni a byl zde pod neustálým policejním dohledem, napůl v zajetí. Již v kolébce byl korunován na římského krále (1811 - 1814), poté byl princem parmským (1814 - 1818). V roce 1823 onemocněl na tuberkulózu.

     V roce 1818 podepsal císař František I. výnos, kterým udělal z Napoleonova syna rakouského knížete a udělil mu titul vévody zákupského (v rakouském zeměpise Reichstadt). Napoleonovu synu byly výnosem přiřčeny kromě panství Zákupy i další někdejší falcko-bavorská panství v Čechách . Byly to Kácov, Ploskovice, Buštěhrad, Zvoleněves, Tachlovice, Police a Korunní Poříč v celkové rozloze asi 10 čtverečných mil. Po vymření mužského potomstva se měly statky vrátit císařskému domu. Výnos z nich se odhadoval na půl milionu franků ročně.

     Fyzicky se vévoda zákupský správy svého majetku nikdy neujal a na svá panství nikdy nevkročil, i když se v Zákupech pro něj stavělo zvláštní sídlo. Zákupy se roku 1818 staly střediskem správních úřadů. O způsobu hospodaření se svěřeným majetkem svědčí zápisy o projednávání dědictví Napoleonova syna. Statky v Zákupech a na připojených panstvích nevynesly až do jeho smrti ani haléř.

     Jaký vliv měla tato čtrnáctiletá historická epizoda asi na rozvoj kácovského panství lze doložit událostí, která nastala stala dva roky po smrti Orlíka. Dne 28. dubna 1835 se zřítila kostelní věž kostela a porouchala i kostelní loď tak, že muselo být přistoupeno ke stavbě nového objektu.

     Vévoda zákupský na Kácově byl obětí politických hrátek i po své smrti. V roce 1940 vydal Adolf Hitler příkaz, na jehož základě byla převezena rakev s ostatky Napoleonova syna jako dar Francii do Paříže a uložena na Invalidovně po boku jeho otce. Část vévodových ostatků však díky spěchu zůstala dodnes ve Vídni.

     V literatuře o Napoleonu I je skutečnost, že mu kromě zákupského panství patřilo i panství Kácov, zaznamenávána. Nicméně čeští překladatelé se s tímto faktem nevyrovnávají. Kácov je tak překládán i jako Kasov (viz: Tulard, J.: Napoleon I. Legendy a skutečnost. Praha 1994, s. 74).

Svatý Liberát (opat) a jeho druzi
-mučedníci (+ 483)

 

liberatus.gif - 15kb
     Ariánský král Huneric, Vandal, vydal v sedmém roce své vlády v Africe nový výnos proti katolíkům a nařídil, aby všechny jejich kláštery byly zlikvidovány. Sedm mnichů: Liberát, Bonifác, Servus, Rusticus, Rogatus, Septimus a Maximus, kteří žili v klášteře blízko Capsy v Tunisu, se v té době shromáždilo v Kartágu. Nejdříve je pokoušeli sliby, ale když zůstali pevní ve své víře Trojici a křtu, byli uvrženi do želez a vhozeni do temné studny.
     Věřící podplatili stráže, aby mohli svaté navštěvovat. Docházeli pak za nimi ve dne v noci, aby se od nich nechali vyučovat. Všichni si navzájem dodávali síly, aby mohli trpět pro víru v Krista. Král, když se o tom dozvěděl, nařídil, aby byli spoutáni mnohem těsněji, přikováni k těžším železům a mučeni tak, že o takové krutosti nikdo nikdy předtím neslyšel. Brzy nato nařídil, aby byli naloženi na starou loď a upáleni na moři. Mučedníci kráčeli radostně na břeh a nevnímali rány od Ariánů, které míjeli.

     Zvláštní úsilí vynaložili pronásledovatelé na to, aby získali mladého mnicha Maxima. Ale Bůh, který učinil jazyk dítěte výmluvným pro Jeho chválu, mu dal sílu, aby odolal všem jejich nástrahám. Směle jim odpověděl, že ho nikdy nebudou moci odloučit od svatého opata a bratří, se kterými snášel utrpení kajícného života pro věčnou slávu.

     Naplnili starou loď suchými větvemi, sedm mučedníků položili na palubu a pevně připoutali k dřevu. Několikrát se pokusili založit oheň, ale ten vždy okamžitě zhasl. Veškeré úsilí o zapálení ohně bylo marné. Tyran, popletený a rozzuřený, nařídil, aby lebky mučedníků roztříštily vesly, což bylo provedeno. Jejich těla pak hodili do moře, které je vyvrhlo na břeh. Katolíci je slavně pochovali v klášteře v Bigua. Byli umučeni v roce 483.

     Zdroj: Little Pictorial Lives of the Saints, compiled from John Gilmary Shea. New York 1894.

     Řád augustiniánů uctívá svatého Liberáta a jeho druhy se zvláštní pozorností, neboť vydali svědectví víry a bratrství. 6. června 1671 zařadili tento svátek do svého řádového kalendáře.

01.02.2014 00:22:52
SPK
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one